Ekologické havárie a možnosti zeolitu

Nekontrolované uvolnění organických a anorganických znečišťujících látek do životního prostředí je potenciální hrozbou pro půdu a kvalitu povrchových a podzemních vod. Toxické látky se často dostávají do rostlin, živočichů a potravinového řetězce. Sanace kontaminovaných půd a vodních ploch je nejen jedním z nejdůležitějších zaměření politiky životního prostředí v průmyslových zemích, ale její opodstatněnost roste i v rozvojových zemích. V posledních letech byly různé přírodní a nízkonákladové sorbenty testovány a použity pro sorpci organických a anorganických nečistot pocházejících ze znečištěných oblastí. Schopnost těchto materiálů k odstranění různých znečišťujících látek a jejich potenciální využití jsou předmětem mnoha výzkumných programů. Takovou testovanou přírodninou je i minerál zeolit.

Kryštalochemické vlastnosti zeolitu

Minerály zeolitové skupiny se vyznačují výjimečnými chemickými a fyzikálními vlastnostmi. Schopnost zeolitu výměny iontů, jeho adsorpční a katalytické vlastnosti jej řadí k zajímavým environmentálním nerostným surovinám. V krystalové alumosilikátové strukturní mřížce zeolitu jsou přítomny i některé vyměnitelné kationty chemických elementů a nakonec je to důležitá přítomnost zeolitové vody. Minerály zeolitové skupiny vodnatých alumokřemičitanů jsou budovány mnoha rozdílnými krystalovými strukturami. Pro každou z nich je charakteristická přítomnost velkého množství otevřených pórů či dutinek. A právě tato porézní mikrostruktura hraje jednu z klíčových úkolů i při využití zeolitu jako adsorpčního média při snižování následků ekologických havárií.

Výjimečnost zeolitu

Vzhledem k velkému adsorpčního povrchu, vysoké kapacitě pro výměnu kationtů, nízké ceně, časté přítomnosti v přírodních geologických podmínkách, je zeolit jednou z adsorpčních alternativ při řešení ekologických havárií. Vhodně aplikován substrát na bázi přírodního zeolitu může úspěšně zabránit uvolnění kontaminantu, zejména v podobě těžkých kovů do životního prostředí. Důležité je stanovit v konkrétních terénních podmínkách charakter biologické dostupnosti určitého znečištění. Takové poznání je klíčem k volbě a aplikací konkrétních sanačních technologií. Imobilizace a fixace znečišťující látky na zvolený sorbent však může být pouze dočasná. Kontaminanty mohou být opět mobilní a kořenům rostlin k dispozici v průběhu času. A platí to i v případě zeolitu jako adsorpčního substrátu. Úspěšné používání přírodních sorbentů na bázi zeolitu je obecně podmíněno sorpční-desorpční reakcí. Pro zlepšení sanačních strategií, zhodnocení rizik a lepší předpovídání mobility kontaminantů je rozhodující pochopení mechanismu sorpční-desorpční reakce. Vyžaduje to dobrou znalost reverzibility nebo nevratnosti sorbovaného kontaminantu na adsoprčný povrch zeolitu. Více info ZDE.